Zuzana Lednická: 2 trasy ze Smíchova

11. srpna 2020 Autor: Zuzana Lednická Foto: Václav Jirásek

Grafická designérka vás provede svými oblíbenými zahradami, pozve vás do kavárny, pekárny i knihkupectví a ukáže vám město ze střechy prvního pražského mrakodrapu.

Před jedenácti lety jsem se přesunula z Královských Vinohrad na dělnický Smíchov a stále objevuju další místa na levém břehu Vltavy. Smíchov je směs nových, většinou impotentních kancelářských budov vedle rozpadlých nádraží a opuštěných brownfieldů. Je to čtvrť rozporů, chaosu i krásy. Asi bych si ji nikdy dobrovolně nevybrala, ale mám ji ráda čím dál víc. Nakonec mi z toho vznikly dvě trasy. Obě ale na Smíchově začínají.

1.

Malostranský hřbitov

Založen na Smíchově roku 1680 při morové epidemii pro zemřelé z Malé Strany. Sevřený mezi dvěma proudy silnic a celý zarostlý břečťanem, s hroby žebraček i mecenášů. Záznam života na Smíchově a Malé Straně z doby, kdy jsme ještě nebyli. Je tu i hrob architekta Ignáce Kiliána Dietzenhofera. 

Artic Bakehouse 

Na chlebu z téhle pekárny mám závislost. Vydrží týden a nikdy nezbyde. Pokud máte hlad, dejte si ho zapečený s domácím pestem, nebo si objednejte jenom kávu a něco sladkého k tomu.

Kinského zahrada, Petřín a Štefánikova hvězdárna

Krásná procházka parkem nad Újezdem s výhledem na Prahu. Klikatícími se cestami dojdete až k malé české Eiffelovce a Štefánikově hvězdárně. Per aspera ad astra. Čeká tu sbírka meteoritů a pozorování hvězd velkými dalekohledy. Do poloviny srpna si stihnete prohlédnout i kometu Neowise! Příště přiletí až v roce 8800. 

Maltézské náměstí, Kostel Panny Marie pod řetězem, Velkopřevorský palác

Sídlo maltézských rytířů, řádu založeného k obraně víry a službě chudým v roce 1180, po návratu z druhé křížové výpravy. Po vyhnání z Malty jejich jediné evropské útočiště. Magická Praha, tak jak ji miluju.

+ Galerie Artisème

Malá galerie zastupující české designéry se skrývá v opravdu romantické zahradě s nejstarším památným platanem v Praze, hned za Lennonovou zdí. Místo klidu uprostřed města.

Mlýnská kavárna

Legendární záležitost. Po procházce Kampou si tu dejte pivo na stojáka, ideálně venku, nad Čertovkou. 

Střecha Lucerny

Úplně v centru, vedle Václavského náměstí, je nenápadný vstup do pasáže jedné z nejdůležitějších kulturních budov Prahy, postavené strýcem Václava Havla. Projížďka nahoru páternosterem je zážitek sama o sobě! Těšte se na výhled z teras přes střechy až na Pražský hrad. Nejlepší je přijít na západ slunce.

Bokovka

Dobře ukrytá vinárna ve dvoře starobylého paláce v Dlouhé ulici. Malá Itálie uprostřed Prahy. Otevírá už ve čtyři a zavírá o půlnoci. Ale pozor! Čas tady běží nějak jinak a není těžké zapomenout na svět venku.

2.

Kavárna, co hledá jméno

Typický smíchovský industriál – bývalá truhlárna proměněná v kavárnu hned vedle autobusového nádraží Na Knížecí. Takových míst by mohlo být na Smíchově daleko víc, ale bohužel jich hodně nenávratně zmizelo v živelné výstavbě posledních let. Zajděte si sem na snídani nebo malý oběd.

Železniční most

Krásná inženýrská stavba, ze které si užijete pohled na Prahu se zvukovou kulisou projíždějícího vlaku. Film noir v přímém přenosu. Pokračovat můžete přes náplavku, prozkoumat nové kobky zakryté obřími čočkami.

Botanická zahrada Albertov (Na Slupi)

Zelený ostrov se starými skleníky i rostlinami. Když se chci cítit oduševněle, jdu se projít sem. 

CAMP

Zastavte se na kávu v komplexu výjimečné architektury Karla Pragnera a prohlédněte si nejnovější přírůstky v knihkupectví PageFive. Kdo nemá dost, může pokračovat na blízké Emauzy.

Dům Radost

Další architektonický skvost a taky první pražský mrakodrap, dokončený už v roce 1934! Dům navrhli avantgardní architekti Josef Havlíček a Karel Honzík v pouhých 29 letech, ještě plni ideálů a vizí zářivé budoucnosti. Posaďte se v lobby, dejte si něco v malého místní kavárně a pozorně sledujte všechny ty dokonalé a skvěle zachovalé detaily. Je tu i další pobočka knihkupectví PageFive a taky přístupná střecha s novým pohledem na Prahu. Tak vzhůru ke hvězdám!

——————————————————————————————————

Speciální tip „pod čarou“:

Trikolonial

Je naproti našemu studiu a tajně si myslím, že jsem tak dlouho chtěla, aby něco takového vzniklo, až se to konečně stalo (další zásluhu nemám). Příklad toho, že 15 m2 a nekonečné nadšení zakladatelů stačí na vytvoření středobodu místní komunity. Moje každodenní must have a radost!

Přejít na mapu

Z Pohořelce do klidu Nového světa

Načíst další článek...