Kapky z historie Lokálů: Hazardní doupě Pod Divadlem
Lokál Pod Divadlem
Zdálo by se, že Lokál Pod Divadlem nemá hlubší restauratérskou historii. Památkově chráněná budova vyrostla kolem roku 1850 na místě bývalého městského příkopu, v dělící zdi se sousedním domem se nachází i zbytky hradebního zdiva. Kniha Průvodce plzeňským pohostinstvím (1991) sice v místě upozorňuje na „pozůstatky proslulého hostince Pod Divadlem“, jenomže… zkuste o něm něco najít.
A tak jsme vyrazili do mnohem hlubší historie. Na přelomu 19. a 20. století dohledáme v domě podnikatele různých povolání. Jakub Löwith tady prodával travní i plodinová semena, se stejným sortimentem jej tu střídal Adolf Eisner. MUDr. Viktor Saar si v domě otevřel kliniku kožních nemocí, akademický malíř Viktor Černý ve druhém patře držel portrétní ateliér.
V budově působil též stavitel Jan Kratochvíl nebo čalouník František Ledvinka. Po desetiletí část prostorů patřila módě, prýmky tu vyráběl František Šindelář, anglické a francouzské kostýmy šil salon Maison Jirásek, s módním sortimentem jej za první republiky vystřídal Oldřich Dienstbier. Zkrátka domem procházela mnohá odvětví lidských služeb, ale co restaurační provoz?
Divadelní kavárna a restaurace
Průvodce plzeňskými službami z roku 1902 tady ještě žádné pohostinství neuvádí, ale nakonec přeci! 13. listopadu 1908 čteme v listu Nová doba, že právě zde otevírá Divadelní kavárna a restaurace.
„Tamtéž nalézá se nový francouzský kulečník, útulná herna. Výtečná kuchyně při levných cenách. O hojnou přízeň prosí Jakub Kaas, kavárník a restauratér.“ Plzeňské listy navíc píší o „převzetí“ kavárny, není proto vyloučené, že ji zde otevřel již nějaký Kaasův předchůdce. Součástí provozu se staly pravidelné koncerty, v době první republiky zejména salonního jazzu, později kavárník často zval také na populární dámské kapely.
Z matrik a dokumentů vyčteme, že Jakub Kaas se narodil 17. února 1880 v obci Všepadly nedaleko Domažlic do hostinské rodiny, pozici mistra výčepního zastával v obci jeho otec Jakub a dcerou místního hostinského byla i maminka Marie. Ve dvaadvaceti letech se Jakub 18. listopadu 1902 oženil. Bral si Marii Šrachtovou, přičemž se sňatkem se poněkud spěchalo, první dítě, syn Josífek, se narodilo už v březnu.
Nicméně Kaasova plzeňská profesní cesta nezačínala ve výčepu, působil zde jako obchodník v Mikulášské ulici, byť prameny neuvádějí, jaký sortiment zboží nabízel. Zato víme, že se mu nedařilo a během jediného roku se tak zadlužil, že svou firmu přivedl do konkursu.
Dokonce kvůli tomu skončil u soudu a postaral se o první (a zdaleka ne poslední) důvod, kvůli němuž se o něj zajímali doboví redaktoři: „Když soudní dvůr se odebral k poradě, usnul obžalovaný Kaas na židli a teprv po delším namahání byl zbuzen soudním sluhou, by vyslechl rozsudek, jímž odsouzen byl do žaláře na osm dní, zostřeného jedním postem,“ čteme v Plzeňských listech v srpnu 1903.
Zejména v mladších letech byl asi pan Kaas poněkud neklidného ducha, zdá se, že hranici zákona překročil několikrát, i když mu to většinou prošlo. Po krachu obchodu zanechal tohoto podnikání a vrátil se k otcově profesi. Vstoupil do profesního spolku hostinských, stejně jako do I. Národní střelecké jednoty v Plzni, kde to dotáhl na pozici starosty.
V době první světové války musel narukovat a účastnil se bojů, které měly hroutící se monarchii zvednout její čest. A dá se soudit, že byl vojákem statečným, počátkem roku 1918 byl na italském bojišti vyznamenán stříbrnou medailí druhé třídy za „udatné chování před nepřítelem“. Po návratu z fronty znovu podnik převzal do své vlastní režie.
Hráčské doupě a falešné kolky
„Včera ráno udala Jana Silovská, žijící ve společné domácnosti s 33Ietým invalidou Janem Kumpou ve Veleslavínově ulici, že Kumpa hrál v noci na neděli v hostinci Jakuba Kaase v Andělské ulici s jinými ještě společníky i hostinským samým hazardní hru, při které prohrál 500 Kč, jakož i stříbrné hodinky, majetek to Silovské. Kumpa se k činu doznal a bylo na všechny zúčastněné učiněno trestní oznámení.“ Čteme 24. února 1920 v jedné z řady dobových noticek, které nám Kaasovu kavárnu nasvěcují zejména v nočním životě a vždy ze stejného důvodů: karetní hazard.
Jakub Kaas si zjevně rád zahrál, a to s chutí i o vyšší částky peněz. Nikdy také neměl problém získat spoluhráče, dokonce ve svém podniku vyhradil speciální soukromý salónek za tímto účelem. „Hrálo se, jedlo a pilo,“ čteme v soudní reportáži v roce 1927. „Hráči se střídali, někteří jmenovaní hře jen přihlíželi a hráli jen tehdy, jestliže některého hráče zastupovali na jeho účet. Když policie celou společnost ‚vybrala‘ a po zjištění jejich identity a pravdivosti udání je propustila, nebyli ještě někteří z nich hry nabažení.“
Tehdy se hrál populární ferbl, Kaas nechal společnost v salónku obsluhovat až do půl šesté ranní, čímž značně porušil policejní hodinu (tj. čas, kdy musely být všechny podniky uzavřeny). I pan kavárník byl ale nakonec obvinění zproštěn, protože mu nebylo prokázáno, že by se osobně hry účastnil. Ač pravděpodobně dostal pokutu za porušení policejní hodiny.
Jakub Kaas se kvůli kartám dostal do hledáčku policie už dříve. V říjnu 1922 proběhla všemi novinami zpráva o padělaných kolcích na kartách a nitka vedla právě k němu. Za odhalením stál tehdy pražský vrchní inspektor Zdeněk Bubník, který po letech celý případ zachytil i ve své knize Detektiv vzpomíná (1969). Karty se na počátku 20. let v republice takřka nevyráběly, většina se dovážela ze zahraničí, zejména z Vídně.
A snad proto, že hazard často přitahoval i lidi pohybující se na hraně zákona, docházelo k jejich pašování. Zkrátka se koupily výhodně za hranicemi a bez zaplacení daně se pak s výrazným ziskem prodaly u nás. Aby tomu stát předešel, musel mít každý balíček svůj kolek od kolkovního úřadu. Restauratéři a kavárníci pro své podniky nakupovali i desítky balíčků, takže se dovážely ve větším množství, a proto se také vyplatilo si na falešné kolky zřídit dílničku. A to právě v Plzni, nicméně k odhalení došlo v Praze…
Při jedné z mnoha šťár tehdy policisté zajistili skupinku hazardních hráčů na Vinohradech v kavárně Březinka. Byl to právě zmíněný inspektor Bubník, který si všiml jiného inkoustu na kolku u balíčku karet a díky tomu rozjel velkou pátrací akci. „Kavárnice byla celá přestrašená, když jsme spustili úředně, kde že k nim přišla,“ píše Bubník.
„A hned přiznala, že koupila dvanáct tuctů od kavárníka Jakuba Kaase z Plzně. První jméno – to už je nit. A jasný směr – Plzeň. Teď už se to netýkalo jen nás. Předali jsme klubíčko plzeňským detektivům, aby ho zas chvilku rozmotávali oni a zjistili si, kam povede nit od Kaase…“
Policisté si dojeli přímo pro našeho kavárníka, u něhož našli pětačtyřicet neproclených balíčků. Pochopitelně se hájil tím, že karty s falešnými kolky nakoupil nevědomky a přímo udal kde – v pražské kavárně Corso, ovšem od jemu neznámého muže. Brzy se ukázalo, že je Plzeň kartami s falešnými kolky doslova zaplavena. A tak podnikavý kavárník Kaas putoval do vazby. Jenomže důkazy, že by se skutečně na podvodu osobně podílel, chyběly, takže jej policie opět propustila.
První vegetariánská restaurace
Od prvního dubna roku 1926 se Kaas se svou chotí Marií, jež mu v provozu pomáhala, rozhodli pro změnu podnikání a kavárnu „na přání mnoha interesentů“ předělali na vůbec první vegetariánskou restauraci v Plzni. Navzdory datu se nejednalo o apríl, Divadelní kavárna tím zanikla a zrodila se „První plzeňská vegetarská jídelna“.
Dle inzerce nabízela „výhradně zeleniny a luštěniny pouze na nejlepším másle připravené“. Zda šlo skutečně o vizionářský projekt, nebo snahu se podnikatelsky vyrovnat s drahým masem, těžko dnes soudit. Víme jen, že interesentů zjevně nebylo tolik, kolik Kaas prezentoval, a o Vánocích stejného roku se znovu otevírala tradiční Divadelní kavárna s restaurací.
Nejasné je poté Kaasovo rozloučení s Plzní v roce 1931. V dubnu vychází inzerát, v němž rozprodává kavárenské zařízení, v říjnu se pak na stránkách plzeňského Českého deníku loučí s kolegy ze střelecké jednoty: „S opravdovou lítostí odcházím z milé Plzně i z činné práce v naší vždy mi drahé jednotě. Avšak existence velí. Pronajal jsem živnost v Českých Budějovicích a nezbývá mi, než s vámi všemi srdečně se rozloučiti. Členem Jednoty sice zůstanu i dále, ale funkce starostenské, jíž jsem byl o poslední valné hromadě pověřen, ovšem zastávati nemohu. Mám k vám však jako odstupující starosta ještě jednu prosbu: Buďte všichni horlivými členy naší milé Jednoty a obětavými propagátory idejí Národního střelectva. Všem, jimž jsem již nemohl stisknouti ruku, přeji upřímně všeho nejlepšího.“
Budějovická odbočka však asi byla velmi krátká, pokud k ní nakonec vůbec došlo. V říjnu 1931 skutečně jakýsi Otto Kaas otevřel v jihočeské metropoli hostinec U Černého koníčka. Snad šlo o nějakou přízeň, nevíme, každopádně 1. dubna 1934 Jakub Kaas skonal v 54 letech ve své milované Plzni (opět už jako činovník jednoty, toho času místopředseda).
Jeho podnik však podle dobových adresářů fungoval – a to i pod jeho jménem – bez přestání. Snad jej tedy zastoupili potomci, anebo nakonec do Budějovic ani neodjel. Kdo ví. Každopádně Kaasova Divadelní kavárna fungovala ještě několik let po jeho skonu, zprávy o ní utichají až za druhé světové války…
V dalších letech informace o pohostinském provozu v domě mizí. Kniha Průvodce plzeňským pohostinstvím (1991) sice v místě upozorňuje na „pozůstatky proslulého hostince Pod Divadlem“, jenže relevantní informace o něm nemáme. Snad některý ze čtenářů poradí?
V novém miléniu se tu každopádně vystřídalo několik podniků. Už svým netradičním názvem zaujal Vypeckovanej pomeranč, jehož dobový internetový bedekr označil za „příjemný menší bar“ a ocenil jeho atmosféru: „Vcelku zajímavě vybavený ve stylu film noir. Podnik je rozdělen na spodní část a horní část nad barem, odkud máte přehled o veškerém dění. Vhodný k posezení v šesti a méně lidech.“ Hlavní nápojovou nabídkou byl plzeňský prazdroj.
Pomeranč však brzy na nějaký čas vystřídal Café Bar No. 1 s pivem značky Gambrinus, nicméně dlouhý život tu také neměl. Zcela na jinou klientelu se od roku 2013 zaměřil Midi Bar. Nabízel diskotéky, jimž kralovali mladí DJové s elektronickou techno hudbou, přičemž nechyběly ani rozverné karnevalové akce. Nakonec se ale v květnu 2015 vše vrátilo k více tradičnímu pohostinství pod vlajkou Lokálu.
Líbil se vám článek?
Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.
