Laboratorní přístup i hravé experimentování. Zuzana Lednická o knize La Degustation Bohême Bourgeoise
Kniha o La Degustation Bohême Bourgeoise
Vizuální podoba knih zabírá ve vaší tvorbě výrazné místo. Jak jste reagovala na nabídku připravit knihu o La Degustation?
Je to už poměrně dlouho, co jsem naposledy dělala kuchařku – i když tato kniha má ke klasické kuchařce daleko. Proto mě to také zajímalo. Navíc La Degustation vnímám jako svůj projekt – před pár lety jsem upravovala logo a časem i vizuální styl. Spojily se tak dvě oblasti, kterým se hodně věnuju.
Vycházela jste z už nastaveného vizuálního stylu. Bylo náročné se s tím popasovat?
Naopak, to jsem brala jako výhodu. Vždycky mi nějaký čas trvá, než si ohledám téma, které mám zpracovat, ale jelikož už s La Degustation nějakou dobu spolupracuju, věděla jsem, kam chci podobu knihy směřovat.
Dostala jste zadání, nebo jste měla volnou ruku?
S týmem z Ambiente jsme se začali potkávat docela dlouho předtím, než jsem na knize začala pracovat, vlastně ještě v době, kdy teprve vznikal obsah. Vzájemně jsme sdíleli první představy o tom, jaká by knížka měla a neměla být. A právě proto, že to není kuchařka, ale je to příběh o La Degustation, je poměrně složitě strukturovaná. Bylo proto důležité tu strukturu pochopit a zároveň ji srozumitelně předat, aby se v knize čtenář dobře orientoval.
Jak jste pracovala s prvky, které La Degustation ve své vizuální identitě používá? Nakolik jste z nich vycházela?
Například písmo, které používá La Degu, jsme použili jen v titulcích ve větších velikostech. Chtěla jsem, aby se do knihy daleko víc propsal přísný, „laboratorní“ přístup v kuchyni a zároveň hravé experimentování, což vnímám jako dvě základní roviny La Degu. Luxus je tu zastoupen jednoduchostí a srozumitelností. Dalším aspektem bylo jídlo, lokální suroviny… Vyvážit tohle všechno byla asi nejtěžší část práce.
To všechno jste se dočetla v textech, nebo vám to někdo řekl?
Vycházela jsem z textů. Samotnou mě překvapilo, jak dramatický ten příběh je. Několikrát to totiž vypadalo, že restaurace zavře, ale jen díky víře a vytrvalosti všech zúčastněných se to nestalo.
Bylo náročné ujasnit si koncept?
Celkem dlouho mi trvalo, než jsem si ujasnila všechny zmíněné aspekty knihy a než jsem je začala překlápět do samotného návrhu. Ze zkušenosti vím, že právě tahle fáze je nejdůležitější, protože když se koncept knihy dobře postaví, všechno do sebe postupně zapadne. Pak už to šlo relativně rychle.
Jak probíhala spolupráce s autorkou Blankou Datinskou a fotografem Honzou Zimou?
Řešili jsme výběr fotek, koncepci, finální počet stran… Navrhla jsem, že by bylo skvělé, kdyby z knihy nejvíc zářily fotografie jídel a surovin a ostatní by bylo trochu v šeru, podobně jako když tam jdete na večeři. Proto jsme se s Honzou Zimou domluvili, že dokumentární fotografie budou černobílé s jemným teplým tónem. Barevnost, která je pro restauraci typická.
A co vazba, papír… Kdo je vybíral?
Restaurace je hodně spojená se starou kuchařkou Marie B. Svobodové, podle níž tým vaří. A formát knihy La Degustation vychází právě z této kuchařky, jen je větší, což symbolizuje fakt, že z ní restaurace vlastně vyrostla. Kniha je celá vytištěná na nehlazeném papíru Munken, který je na dotek sametový.
Co se týče obálky, inspirovala jsem se barvami La Degu – našla jsem černé plátno, které je poměrně drsné, a zkombinovala ho se slepotiskem. Opět kombinace dokonalosti a syrovosti. Tyto dvě polohy se v knize neustále střídají a opakují. Dále jsem navrhla, že logo La Degustation dáme na hřbet, zatímco obálka zůstane bez označení – což je dost radikální řešení, ale mohli jsme si to dovolit, jelikož se knížka neprodává v běžných knihkupectvích.
Narazila jste v průběhu práce na nějaký problém? Trápila jste se s něčím?
Díky tomu, že jsme s týmem na všem shodli, nedocházelo k žádným výrazným zádrhelům. Blanka Datinská je navíc velmi důsledná a v obsahu jde vždy do hloubky, včetně detailů. Asi nejtěžší bylo nastavit systém úrovní obsahu a informací. Na základě toho jsme společně s Blankou strukturu trochu zjednodušovali, tak aby bylo vše pochopitelné i pro čtenáře.
Je nějaký prvek, který se do designu knih snažíte vtisknout vždycky?
Vždycky se snažím k tématu přistupovat s maximální pokorou a vycházet z obsahu. Kladu důraz na materiály, aby se knížka dobře otevírala, ráda pracuji s plátnem nebo s nějakým nestandardním materiálem anebo papírem a občas experimentuju s přímými barvami, kterými nahrazuji klasický cmyk.
Odnesla jste si z tohoto projektu něco nového?
Zkoušíme jeden detail. Na obálce je vyražená struktura dlaždic typických pro interiér La Degu. Ražba je ale omezená prostorem a obvykle se aplikuje pouze na část knihy. My jsme se ale rozhodli použít ji přes celou obálku včetně hřbetu, aby struktura nebyla přerušená. Je to technologicky náročné, ale povedlo se to.
Co děláte, když přijde knížka z tiskárny? Prohlížíte si ji?
Nejde to hned. Většinou si ji jen rychle prolistuju, a i když mám radost, potřebuju knihu odložit, a až po čase ji otevřu a důkladně si ji prohlédnu. Text už většinou znovu nečtu, to dělám, když ho lámu. A pak když po knížce s určitým časovým odstupem sáhnu, mnohdy mě překvapí nějaké souvislosti, které už jsem zapomněla – třeba co se týče provázání grafiky s obsahem.
Líbil se vám článek?
Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.
