Příběh českého půllitru: Jak se ze spotřebního zboží stal designový symbol, který se po letech vrací do hospod
Lisované sklo, ze kterého se půllitry tradičně vyrábějí, vzniká odlišným způsobem, než jsou známější technologie používané například při výrobě foukaného skla. Jak již název napovídá, jde o proces založený na působení tlaku. Sklovina se nejprve roztaví a následně nalije do formy. Ta se skládá z několika dílů – u klasického půllitru jich bývá kolem osmi. Poté se forma s trochou horké skloviny zasune pod razník a stlačí se takovým tlakem (v případě běžného stolního skla zhruba 1200 až 1500 kilogramů), který umožní sklovině vyplnit celý objem.
Po ztuhnutí se výrobek z formy vyjme a zchladí se. Historicky tyto kroky prováděli zkušení skláři a lisaři, dnes se jedná převážně o automatizovanou výrobu. Pokud byla forma správně navržena i vyrobena a sklář odvedl precizní práci, je výsledkem předmět přesného tvaru i objemu – a to je pro hospodský půllitr zásadní, přece jen jde o odměřovací nádobu.
Z Ameriky do Vimperka: Počátky strojové výroby v Čechách
Historie metody lisovaného skla sahá do 20. let 19. století. V Americe se objevují první patenty na spojení lisovací formy se strojním zařízením, tehdy bylo cílem vytvořit levnější alternativu skla broušeného. Do Evropy technologie pronikala přibližně o deset let později přes Francii, Belgii a Anglii. V Čechách jsou počátky lisování spojovány se sklářskou hutí Josefa Meyra v Adolfově u Vimperka, kde se výroba datuje od roku 1836.
Českou sklářskou tradici lze vysledovat až do středověku, průmyslová výroba lisovaného skla jí však dodala nový rozměr a možnosti. Ty se naplno rozvinuly ve druhé polovině 19. století s celkovým rozmachem průmyslu, kdy na našem území došlo k velkému rozvoji nových skláren. Sklárna Inwald, založená roku 1862, patřila k největším výrobcům lisovaného skla v Čechách. Vyráběla dostupné dekorované sklo nejrůznějších tvarů i funkcí a zároveň kvalitní užitkové sklo pro domácnosti i restaurační zařízení.
Moderní tvář skla
Nové sklárny přinesly i nové pracovní příležitosti. Řada nově specializovaných profesí zahrnovala i povolání kresliče – tedy tvůrce návrhu. Z dnešního pohledu by šlo o pozici designéra, v té době se však jednalo o anonymní pracovní pozici. Mezi první známé osobnosti patří Rudolf Schröter, který v roce 1912 nastoupil do Rudolfovy Huti. Jako návrhář tvořil ikonické návrhy elegantních tvarů a je považován za otce moderního českého lisovaného skla. Až do 50. let je však tato technologie stále vnímána jako výroba především spotřebního levného zboží a kreslíře návrhů známe jen ojediněle.
V roce 1945 dochází ke znárodnění sklářského průmyslu. Krátce poté začali v oboru pracovat výtvarníci jako designéři – jedním z pionýrů byl František Pečený. Později nastupují další, například Adolf Matura nebo František Vízner. Na konci 50. let se lisované sklo proměňuje a z obyčejného zboží se stává předmět s uměleckou hodnotou, který však zůstává cenově dostupný. Mezi nejvýznamnější sklárny té doby patří Heřmanova Huť, odkud se lisované sklo dostává až na Světovou výstavu v Bruselu v roce 1958.
Fenomén Sklo Union a ikonické tečkované půllitry
V roce 1965 byla ustavena společnost Sklo Union, ta sdružovala české a moravské sklárny produkující lisované sklo. Mezi nejznámější patřily Rosice, Libochovice a již zmíněná Heřmanova Huť. Libochovice, které se od počátku specializovaly právě na tuto techniku, spolupracovaly s řadou výtvarníků. Za připomenutí stojí například Rudolf Jurnikl, jenž citlivě propojoval řemeslo s originální uměleckou vizí. Co se půllitrů týče, ikonou sedmdesátých let se stal design s charakteristickým puntíkovým vzorem od Jiřího Brabce, vyráběný v Rosicích.
Strážkyně tradice a hořký konec jedné éry
Z řady mužských osobností vystupuje Alena Adlerová, muzejní pracovnice a historička zaměřená na moderní a současné české sklo. Právě ona stála za průkopnickými výstavami lisovaného skla a monografickými expozicemi věnovanými designérům z firmy Sklo Union, které pomohly jak popularizaci, tak archivaci této techniky. Velké změny nastaly po roce 1989. Sklárny, do té doby řízené centrálním plánováním, nezvládly přechod na tržní ekonomiku a konkurenci levnějšího dovozu ze zahraničí. Postupně jedna po druhé padly krachem, jako poslední zavřela Heřmanova Huť v roce 2009.
Renesance českého lisovaného skla ve 21. století
Výroba se však po dvacetileté pauze obnovila, a to díky spolupráci Ambiente, UMPRUM a sklárny Bomma. Studentky a studenti pražské UMPRUM z ateliéru produktového designu dostali jako semestrální práci navrhnout půllitr. Byly vybrány dva návrhy, od Terezy Bláhové a Jáchyma Kubů, a zrodily se nové formy, které znovu otevřely výrobu lisovaných půllitrů v Čechách.
Ve Světlé nad Sázavou, kde sídlí sklárna Bomma, vznikly první prototypy a posléze se testovaly v podnicích Ambiente. Po drobných úpravách designu následovala druhá várka – a po více než roce a půl vývoje se česká tradice lisovaného skla vrací na náš hospodský stůl.
Zdroje:
Knihy:
Adlerová, Alena: Jiří Brabec. Lisované sklo. Teplice: Sklounion, 1982.
Adlerová, Alena: Lisované sklo. Praha: Národní galerie, 1962.
Adlerová, Alena: Současné lisované sklo. Praha: Uměleckoprůmyslové muzeum / Sklo Union Obas, 1983.
Mergl, Jan (ed.): František Pečený: designér lisovaného skla. Praha: Uměleckoprůmyslové muzeum, 2021.
Newhall, Marcus: Sklo Union: Art Before Industry: 20th Century Czech Pressed Glass. Fotografie Simon Bruntnell. Braintree: Hope Fountain Books, 2008.
Webové stránky:
https://www.sklo-union.eu/ https://www.jidloaradost.ambi.cz/clanky/ceske-pivo-v-ceskem-skle-ambiente-bomma-a-umprum-ozivuji-vyrobu-lisovaneho-skla-a-posilaji-do-restauraci-nove-pullitry https://www.bomma.cz/cz/vyrabime-pullitry-pro-restaurace-ambiente-a-lokal/ https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-zivotni-styl-po-20-letech-se-v-cesku-zase-vyrabi-lisovane-pullitry-diky-designerum-293660https://bomma-glassworks.com/technologie/strojova-vyroba-skla/
Lokál: Poctivá hospoda a pivo jako křen
Líbil se vám článek?
Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.
