Z papíru až na výčep. Tereza a Jáchym z UMPRUM navrhli půllitry pro Lokály a další podniky Ambiente
Vraťme se úplně na začátek. Jak se vůbec stalo, že studenti začali navrhovat pivní sklo pro Ambiente?
Tereza: Celé to začalo poměrně nenápadně. Většinou máme semestrální práci a ta se tehdy týkala gastronomie. Následoval třítýdenní úkol – navrhnout půllitr. Měli jsme si vyzkoušet technologii lisovaného skla a přijít s vlastním designem půllitru.
Kdy se z cvičení stala reálná zakázka?
Tereza: Zlom přišel na výstavě našich prací, kam se přišel podívat zakladatel Ambiente Tomáš Karpíšek. Pro ty návrhy se nadchl a rozhodl se, že nezůstanou jen ve školním archivu.
Měli jste při navrhování úplně volnou ruku?
Tereza: Volnost jsme měli tam, kde končily hranice technologie. Lisované sklo má svá specifika – umožňuje spoustu věcí, třeba různé textury, ale zároveň musíte myslet na to, aby byl produkt vůbec vyrobitelný. Práce s reliéfem tedy byla klíčová.
Jáchym: A taky jsme museli respektovat kontext. Česko je v pivní kultuře konzervativní. Měli jsme zakázáno zapojit třeba barevné sklo, muselo být čistě křišťálové.
Tereza: Přesně tak. Někdo chtěl zkusit půllitr bez ucha nebo jen čtvrtinku, ale to neprošlo. Zadání znělo jasně: klasický půllitr s uchem.
Tváře a optické klamy
Inspirovali jste se historií, nebo jste chtěli klasický tvar půllitru „rozbít“?
Tereza: Český půllitr má velice silný, signifikantní vzhled. Nikdo z nás neměl ambici to úplně zbořit. Tvary jsou dané, my jsme spíš hýbali s milimetry, měnili detaily a pracovali s texturou. Já jsem tvary tradičního českého půllitru přetavila do moderního zvlněného reliéfu a zaměřila se na hru světla ve skle.
Jáchym: Ani já jsem nechtěl vymýšlet extrémy. Tvary mého půllitru vycházejí z tradice, protože respektuju uživatele – štamgasti si asi nebudou chtít zvykat na nějakou extravaganci. Vzal jsem dva prvky, které se na skle objevují běžně: kapky a klenby. Spojil jsem je a vznikl z toho motiv obličeje.
Proč zrovna obličej?
Jáchym: Vnímám ho jako symbol upřímnosti. Věřím, že za dobrými projekty vždycky stojí skupina nadšených lidí, a chtěl jsem to tímhle způsobem oslavit.
Jáchyme, poznávají lidé ten motiv na první pohled? Nebo je to spíš takové „tajemství“, na které přijdou až po třetím pivu?
Jáchym: To je subjektivní. Každý v tom může vidět něco svého, což je super pro konverzace u stolu. Ale vím, že pro některé byl obličej zřetelný už z fotek, ještě než viděli hotový půllitr. Když je v něm pivo, víc se to sjednotí a obličej už není tak výrazný, což ale zase přispívá k abstrakci. A díky reliéfu to člověk stále cítí na prstech, takže ty tváře poznáte i po hmatu.
Terezo, tvůj půllitr stojí na hře světla a dekonstrukci pruhů. Funguje ten efekt i s pivem uvnitř?
Tereza: Určitě. Mně se líbí, že v něm vypadá „medově“. Moc hezký je i moment, kdy se pivo vypije a zbude v něm jen pěna. Na sluníčku se sklo krásně rozzáří. Jáchym: Je to krasohled. Bavilo mě sledovat, jak si lidé znalecky prohlížejí pivo, točí si s ním a zkoumají jeho kvalitu. Přesně tohle Terčin půllitr podporuje – vytváří z piva krasohled.
Střet s realitou ve sklárně
Během procesu jste se byli podívat přímo ve sklárně Bomma, kde se půllitry vyráběly. Jaký byl váš dojem z technologie?
Jáchym: Překvapila mě míra manuálnosti. I když to ve sklárně jede jako v mašinerii, pořád byl hodně potřeba lidský faktor, prototypování a zkušené oko.
Tereza: Sklo taky na začátku různě praskalo, takže skláři museli regulovat množství skla, teplotu a podobně. Je to věda plná testování. I když jsem se už účastnila různých workshopů foukání nebo lití skla, víceméně průmyslové zpracování skla jsem viděla na vlastní oči poprvé. Je to fascinující, točí se to, hoří to. A ještě je to fotogenické a pro mě i uklidňující na pohled.
Do vývoje vstupovali i lidi z Institutu piva a výčepní. Jak moc vám do toho „kecali“?
Jáchym: Jejich připomínky se týkaly hlavně funkčnosti, vzhled nechali na nás. Díky tomu vznikl dlouhodobě funkční produkt. My jsme věděli, jak pracovat s tvarem a ergonomií, ale jak se v půllitru bude chovat pivo, to věděli oni. Na jejich rady jsme rozhodně dali – třeba aby se sklo dobře mylo, dobře se neslo a aby do něj pivo správně teklo.
Úleva u prvního loku
Sklo na monitoru a 3D modelu je jedna věc, realita druhá. Jaké byly vaše první pocity, když jste se ze svých půllitrů konečně napili?
Jáchym: Mně se hlavně ulevilo.
Tereza: Mně taky. V tom křišťálu půllitr vypadá opravdu působivě a hezky se třpytí. Byla jsem mile překvapená.
Zašli jste se na ně podívat hned, jen co se objevily v podnicích?
Jáchym: Já jsem tam ještě nebyl. (smích) Chtěl jsem se někde zastavit přes Vánoce, ale všude bylo plno. Musím to naplánovat, abychom si tam mohli v klidu sednout a užít si to. V novém semestru už to ale určitě vyjde, moc se těším.
Tereza: Hned poté, co se půllitry objevily, jsme museli dokončit klauzurní práce, takže jsme moc nestíhali. Ale po obhajobách jsme všichni společně zašli do Lokálu. Byl to hezký pocit, vidět půllitry v rukou a na stolech, nebo vyskládané na výčepu v takovém množství.
Vaše půllitry nejsou jen výsadou hospod, ale dají se koupit i domů. Už jste vybavili rodinu a kamarády?
Jáchym: Jasně, dárky na Vánoce byly zařízené. (smích) Kámoši i rodina fandí, jsou z toho nadšení. Je super, že s nimi na můžu zajít na pivo a podělit se o tu radost.
Budoucnost a plány
Změnil se za ten rok váš pohled na vlastní návrh? Udělali byste dnes, s odstupem a po zkušenosti z výroby, něco jinak?
Jáchym: Jsem spokojený. Je to věc, co mě neomrzela a ani neomrzí. Zbyly ještě nějaké nápady, které jsem do toho dával při navrhování, ale neuplatnily se, protože nebyly vhodné pro půllitr. Chtěl bych je ale implementovat do jiného skla.
Tereza: Půllitr byl jeden z mála projektů, u kterých jsem při navrhování cítila lehkost. Výsledek dopadl tak, jak jsem si ho představovala v hlavě. Často, když se ponořím do projektů, ztratím nadhled, pak mi to najednou nedává smysl a mám tendenci to zpětně předělávat. Tento návrh vyšel na první dobrou.
Díváte se teď v hospodách na sklo jinak? Všímáte si víc, z čeho pijete?
Jáchym: Dřív jsem si nevšímal, ale teď pořád.
Tereza: Od té doby, co jsme půllitry začali navrhovat, si je v ostatních restauracích vždycky prohlížím. Ale tak to mám u většiny produktů, asi to je pracovní deformace. Všímám si, že i já i moji spolužáci to prostě řešíme a rádi zkoumáme produkty a materiály. Takže když potkáte někoho, kdo rád kouká, nebo dokonce sahá na objekty, pravděpodobně to bude někdo od nás z UMPRUM. (smích)
Zaujala vás práce se sklem natolik, že u něj chcete zůstat?
Jáchym: Já určitě. Přijde mi, že prožitek z toho, když vytvářím skleněný produkt, je jiný. Zajímají mě nápojové sety a mám nápady, ke kterým se chci vracet.
Tereza: Se sklem už jsem pracovala dřív, hlavně s foukaným. Původně mě na UMPRUM lákal přímo obor design skla, ale nakonec jsem šla na produkt a jsem za to ráda. Ale rozhodně by mě bavilo tohle médium dál prozkoumávat, přece jen je sklo naše kulturní dědictví.
Na čem pracujete teď?
Jáchym: Máme nachystané dvě výstavy. Jedna z nich bude na Milano Design Weeku, který se koná na jaře. Budeme instalovat textilní návrhy a naším úkolem je udělat jim prezentaci.
Tereza: Pracujeme na lecčem, ale já teď spíš dotahuju projekty a spolupráce. A pak také odjíždím na stáž do zahraničí.
Rychlý pětiboj
Hladinka, nebo šnyt?
- Oba: Hladinka!
Váš nejoblíbenější podnik?
- Oba: 25,2 rpm. Tuhle kavárničku s gramofony a deskami vlastní náš kamarád. Občas tam dělají i DJ sety, je to hodně o hudbě a komunitě. Náš lovebrand.
Co vám hraje ve sluchátkách?
- Jáchym: Nightmares on Wax.
- Tereza: Massive Attack, song Teardrop.
Co děláte, když zrovna nestudujete a nenavrhujete?
- Jáchym: Kreslím, v zimě lyžuju a s kamarády rozvíjíme kreativní DJ skupinu s názvem Untitled dub family.
- Tereza: Jsem ráda v pohybu. Užívám si sníh na horách, na prkně. Ale baví mě i poflakovat se s kamarády po kavárnách. Taky se učím nové dovednosti, teď je to patlání prstýnků z vosku.
Oblíbený český designér?
- Jáchym: Vanda Janda
- Tereza: Ivo Jedlička
Lokál: Poctivá hospoda a pivo jako křen
Líbil se vám článek?
Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.
