„Interiér má slušet osobnosti, která mu kraluje.“ S architektem Josefem Pleskotem o barevnosti a lidovosti restaurace Skô
„Dvoreček“
Celý příběh restaurace Skô začal tzv. dvorečkem, jak architekti z AP Atelieru přezdívají prostoru mezi Halami 27 a 28. Ten dnes spojuje podniky Skô, Naše maso a Myšák. „Projekt dvorku vznikl ještě dříve, než se vědělo, čím se jednotlivé prostory naplní,“ zmiňuje architekt Josef Pleskot.
„Rozhodli jsme se prostor, původně stavebně propojený, probourat a vytvořit v něm dvorek. Tam přivedeme hosta do centra, nalákáme ho na poetiku dvorečku a on může vstoupit do jednoho z podniků. A tahle představa funguje i naopak. Po návštěvě podniku se lidé potkají na dvorku a mají možnost vzájemně si říct – Tady je to dobré, běžte tam taky,“ vykresluje dnes už realizovanou myšlenku Josef Pleskot.
Dvorek, do kterého lze vstoupit ze čtyř světových stran a který zároveň tvoří uličku mezi tzv. Mlhovištěm (prostranstvím, kde se často konají trhy a pop-upy) a vedlejší halou, je vybaven kamennými pulty a lavičkami. Právě tady si mohou hosté vychutnat langoš do ruky ze Skô, řeznický hamburger z Našeho masa nebo třeba plněný croissant z cukrárny Myšák. Anebo rovnou od všeho kousek. Zemí tu prorůstají kořeny nově vysazeného javoru, který malé prostranství zútulňuje.
Oheň a kredenc
Prostor restaurace Skô je rozčleněný na dvě části. Je tu jednak otevřená kuchyň s barem, výčepem a výdejním okénkem – třeba na zmíněné langoše – a jednak místnost, kde sedí a hodují hosté. Zatímco kuchyni dominuje kruhová pec na maso, ryby a zeleninu, v restauraci se krásně vyjímá bytelná kredenc.
Ta slouží obsluze – v šuplících jsou totiž ukryté ubrousky, talíře i příbory a na poličkách se blyští skleničky na víno. Jsou tu vyskládané i slovenské kuchařky. Zároveň kredenc zintenzivňuje pocit, že jsme byli pozváni k někomu domů a je o nás královsky postaráno.
„Snažili jsme co nejautentičtěji interpretovat zcela osobní a individuální pojetí restaurace. Navíc se tu nabízí možnost zprostředkování až kulturního zážitku. Nechtěli jsme tupě napodobovat atmosféru selského, jizbového charakteru, ale chtěli jsme metamorfovat prvky současného pop-artu. I z toho důvodu vznikla modro-černo-bílá kredenc, ke které se veškerý provoz váže,“ vysvětluje Josef Pleskot.
Svobodná interpretace slovenské kultury
Velkou roli hraje v interiéru podniku lidovost, upřímná barevnost a geometrie. Takzvané Ondřejovy kříže, což je terminus technicus ve statice, jsou zastoupeny na zdech i v konstrukci modročerných dřevěných stolů, u kterých hosté sedí a které se vizuálně doplňují s dominantní kredencí.
Ondřejovy kříže a jejich funkce v architektuře
Kříže pomáhají přenášet zatížení a zajišťují stabilitu střechy, zejména proti bočním silám a větru. Mnohdy se ale využívají také v interiérové architektuře – jako je tomu ve Skô. Všímejte si například podložení stolů.
Na každé ze čtyř stěn jsou vyobrazeny geometrické motivy vycházející ze slovenské krajiny i lidových krojů. Například na modře malované zdi vidíme zasněžené vrcholky hor, odkazující ke slovenským Tatrám.
Někomu by malby na zdech mohly připomenout dílo nizozemského malíře Pieta Mondriana, Josef Pleskot barevnost komentuje následovně: „Zelená je zelená a červená je červená, na nic si nehrají. Modrou, a ve stejném principu i další barvy, jsme vybírali tak, aby to byla opravdu nefalšovaná, elegantní modrá, symbol nebe a naděje, vzbuzující dobré pocity. S takovou radostí jsme prostor dělali a lidé ze Skô to myslím přijímali,“ vypráví Josef Pleskot.
Československá renesance
„Skô je podle mě celkově intimní, vzrušivé, není to jen nekonečná elegance bílé, černé a šedivé, ale je to na plné pecky, neočekávané. Interiér je v architektonickém slova smyslu nesofistikovaný, vzbuzuje dojem, jako by to člověk udělal sám rukama, jako by to hezky ,splácal‘, ale s jasným záměrem. V prostoru je cítit nálada československé renesance,“ dodává k celému projektu restaurace Skô architekt Pleskot.
Interiér, který sluší osobnosti
Když jsme se vedoucího architekta stavby Josefa Pleskota zeptali na to, co je při navrhování prostoru restaurace zásadní, přirovnal podnik, jeho vzhled i praktičnost k ošacení:
„Často přemýšlím nad tím, že prostor musí slušet osobnosti, která mu bude kralovat. A pokud se nám to s šéfkuchařem Tomášem Valkovičem povedlo, budu to považovat za ten nejlepší výsledek, jakého může architekt dosáhnout. Není totiž nic tak intimního jako navrhovat interiér restaurace,“ říká Pleskot. „Našli jsme svobodné prostředky, jak odkázat k dekoru, geometrii, barvám a materiálům tradičních krojů, ale úplně po svém a zcela svobodně.“
Sklep k posezení, sklep na víno
Pod Halou 28 se nachází sklep, jak architekti během stavby zjistili. Podzemní prostor nakonec slouží nejen k uskladnění vína, ale díky příčce, která odděluje chladný vinný sklípek od vedlejší místnosti, tu mohou posedět další hosté.
„Rozhodli jsme se sklep nechat v téměř původním stavu a jen ho vyčistit. Je tu kamenná podlaha, takže člověk musí dávat pozor pod nohy, když vstupuje,“ upozorňuje Pleskotova kolegyně, architektka Veronika Škardová, která spolu s ním a dalšími kolegyněmi na projektu spolupracovala, a dodává: „Doufáme, že to bude místo, kam budou hosté rádi klesat.“
Líbil se vám článek?
Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.
