Dobrou noc z Lokálu. Jak se odměnit po směně za výčepem, na place či v kuchyni?

Lokál: Poctivá hospoda a pivo jako křen

Lokály jsou splněným snem o české hospodě, kde jsou štamgasti jako doma. Po otevření prvního Lokálu Dlouhááá v roce 2009 přibylo dalších osm podniků v Praze, Brně a Plzni. Vaříme poctivě a čepujeme pivo čerstvé do posledního loku. Zastavte se na jedno nebo na celý večer.

Najděte si svůj Lokál

Posledním šnytem to nekončí 

Říká se, že každý konec je začátek něčeho nového. A tohle klišé (z francouzského cliché neboli otisk či stereotyp) platí i u nás. Hned poté, co načepujeme poslední šnyt a otočíme cedulku na „Zavřeno“, musíme věci vrátit do původního stavu. Tedy zpátky na začátek. Zástěru pověsíme na hřebík a ručník s nápisem „Tak zase zítra“ na pípu. Proč? Tak hosté poznají, že opravdu zavíráme a že už ani mlíko z naší pípy neteče.

Dobrou noc, pípo! Dobrou noc, kohouti! Poté, co vypustíme průtokovou vanu (v naší „domácnosti“ se totiž nekoupeme nadvakrát), řádně ji spolu se špílboji a kartáči umyjeme. Také odmontujeme kohouty (to aby ráno nekokrhaly a nerušily sousedy), dopřejeme jim řádnou sprchu a uložíme je na noc do tankovny. A leštíme celý výčep, až se v něm sami vidíme. Vypínáme tlačnou lahev na sudové pivo, zavíráme tank na tankové a počítáme celkovou výtoč. Ano, ačkoli hlásáme, kudy chodíme, že pivo se čepuje, nikoliv točí, slovo výtoč nikoho z nás nevytáčí.

Karbaníci a jazzová tykačka 

Na place vzpomínáme na školní roky a zvedáme židle, taky leštíme stoly a trháme písemky (čtěte: sbíráme a třídíme už neplatné polední nabídky). Zhodnotíme si směnu, pozdravíme se s kuchaři a…

V Lokále Dlouhááá si rádi zahrají kostky, a když zbude čas, nálada a energie, pořádají mezi sebou karetní turnaje.

V plzeňském Lokále Pod Divadlem dělají dobré jméno plzni. Nikdy prý nevynechají šnyt za odměnu, ideálně u parapetu. Pokud jste taky parapetoví, doporučujeme čtení na další straně. Ve dny, kdy je v plzeňském Lokále velká výtoč, rozumějte pořádný hospodský šrumec, zajde tým po směně na jeden speciál do sousedského Výčepu Pod Divadlem nebo na panáka do Jazzu – nedalekého baru, kde si se všemi tykají. 

Výčepácké bjůty okénko

Holky a kluci za výčepem tráví směny mnohdy po lokty ve vodě, čepují, myjí, čepují, myjí. To se pak tvoří na rukou varhánky, že by jim je Mozart záviděl. A ačkoli výčepní saponáty Šenkýřka a Gastrostronger jsou k rukám šetrné, výčepní u sebe nosí vazelíny, indulony, a někteří dokonce chodí na parafínové zábaly. A v zimě? Rukavice v povinné výbavě.

Péče se dostává i výčepácké zástěře z telecí kůže. Majitelé ji promazávají impregnací či včelím voskem, aby dlouho vydržela a zůstala voděodolná i pivuodolná.

Tak zase zítra! 

Poznámka pod čarou: Kuloáry se nese informace, že prý v Dlouhééé pořádají po směně běžecké závody „na rovince“. Věřte nevěřte, po práci mají nohy jak po maratonu a to poslední, na co myslí, je sprint. Je to urban legend.  

* bjůty z anglického beauty = krása

Tento text vyšel v novinách Štamgast, které jsou k dostání ve všech Lokálech.